.

Rozhovor s Tuomasem - Radio Metal

12. listopadu 2011 v 20:10 | WithinBlog |  Rozhovor
SEN TUOMASE HOLOPAINENA



Jak bys zhodnotil vaše první turné s Anette, jako s novou zpěvačkou? Jaké byly reakce a co si o nich myslíš?

Celému turné bych dal 1-. Vůbec jsme nevěděli, co máme očekávat, jak budou fanoušci reagovat. Na místě byly velké obavy z katastrofy, protože prostě neodhadnete, s jakou odezvou lidé přijdou. Měli jsme v Anette však velkou důvěru, a také jsme měli dosti silné album Dark Passion Play. Takže odvahu jsme měli, ale i tak jsme nevěděli, co bude. Turné bylo opravdu dlouhé, těžké a v jistých momentech členové kapely a ostatní lidé začali odpadávat jako mouchy, ale i tak jsme to zvládli, užili si to a byli na ty dva roky pyšní.


Anette se nepodílela na psaní materiálu pro Dark Passion Play. Jak to bylo s Imaginaerum?

Ani tam se bohužel nezapojila, všechny písně jsem napsal já, kromě jedné, kterou napsal Marco.


Dark Passion Play jsi napsal bez toho, aniž bys věděl, jaký hlas ho přivede k životu. Kdežto s albem Imaginaerum jsi přesně věděl, čeho je Anette schopná. Myslíš, že z toho důvodu je album lepší?

Myslím, že jednou z nejzřejmnějších věcí na albu je to, že když si ho poslechnete, tak si všimnete veškeré práce na vokálech. Jsou na jiném levelu. Opravdu slyšíte, jak si Anette věří. Na předchozím albu byla stále trochu nejistá. Řekla mi, že se celou dobu bála, že ji z kapely vykopnem, protože zpívala mizerně. Na tomto albu však zní skvěle a mnohem všestraněji. Také za to může fakt, že jsem znal její hlasový rozsah, a tak jsem mohl napsat písně přímo pro ni. Znal jsem její silné stránky, znal jsem její slabiny, takže tentokrát to bylo trochu lehčí.


Ve spoustě rozhovorů jsi po připojení Anette do kapely řekl, že má vypravěčský hlas. Bylo to jedním z důvodů, proč jsi se rozhodl vyprávět příběh Imaginaerum právě teď, protože jsi našel skvělého vypravěče?

To je velice zajímavá připomínka, nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel. Ale teď, když jsi to řekl, tak to dává smysl! Možná je to spíše záležitost podvědomí, ale skvělá připomínka. Myšlenka filmu, který bude doprovázet album, mě napadla v létě v roce 2007. Předtím jsem o něčem takovém nikdy nepřemýšlel. No jasně, je to tak logické!


Album zní spíše jako soundtrack, než jako sbírka písní. Nakonec, to je přeci to, co jsi ve své kariéře chtěl vždycky dělat, je to tak?

Léta byly soundtracky stěžejním subjektem v mé tvorbě. Myslím, že na Imaginaerum to vyústilo až k maximu. Pravděpodobně je to kvůli tomu, že natáčíme film. Všechny písně na albu jsou složené pro určité scény z filmu. Ještě předtím, než jsem si zapsal úplně první notu, měl jsem představu, o čem bude příběh: jazzový klub, duchové, arabské tance... Všechny písně byly stvořené pro tyto příběhy. To je ten hlavní důvod, proč album nakonec zní tak soundtrackově.


Proč jsi to neudělal dříve? Potřeboval jsi na to film, abys mohl složit filmovou hudbu? Vzhledem k tomu, že je to něco, co naprosto miluješ, potřeboval jsi obraz, který bude ruku v ruce s hudbou?

Vždycky to bylo o tom, vytvořit hudbu, na kterou se bude moc posluchač podívat stejně tak, jako si ji poslechnout. Před tímto albem jsme se však vždy spokojili s audiem. Nepotřebovali jsme vizuální pomůcky. Po Dark Passion Play jsem si uvědomil, že tohle je tak bláznivě velké a rozmanité, že už nám pouze hudba stačit nebude. V tu chvíli jsem to poprvé ucítil. Dokonce i po albu Once jsem si pomyslel, že bychom to mohli udělat, ale Dark Passion Play mi tu myšlenku nenavodilo. A pak mě to napadlo, pokud to nezvládnem pouze s hudbou, přidejme tomu i ten vizuální rozměr.


Nové album je ohňostrojem různých vlivů a stylu, a jak Marco tak Anette zpívají tak, jak jsme je ještě neslyšeli. Jak jsi už řekl, na albu je jedna jazzová skladba. Byla to právě ona, která rozhodla o barvitosti samotné desky? Potřeboval jsi film k tomu, abys začal odznovu a sám sebe hudebně dostal někam trochu jinam?

Myslím, že film jsme nepotřebovali. Hlavní myšlenkou bylo hlavně vytvořit album. (dlouhé váhání)


Jinými slovy, kdyby nebylo filmu, napsal by jsi takovou jazzovku?

Upřímně, nevím. Tato skladba je založena na jedné scéně, která ve filmu musela být. To je důvod, proč existuje; až se podíváte na film, pochopíte to. Ale upřímně, nevím, jak na otázku odpovědět... Ptal ses také na všestrannost a odlišné prvky. Album je různorodější než kdy předtím. Pravděpodobně je to tím, že album má téma, oslavuje život, ctí ho a ctí všechny nádherné a krásné věci, které tu máme. Je o univerzálnosti všeho, čím si projdeme. Proto jsme chtěli použít všechny možné prvky, které bychom jenom do 75 minut hudby mohli nacpat, od temných, jazzových věcí po dětské noční můry v podobě "Sracetale", arabské a keltské vlivy, dojmy zábavy, až po pohřební průvod v "Rest Calm". To všechno jsou podoby života.


Jak dlouho jsi v sobě měl sen natočit film? Kdy sis uvědomil, že celý projekt je zrealizovatelný?

Bylo to v roce 2007, v létě, když jsem pomyslel nad filmem. Zpočátku jsem byl docela naivní, myslel jsem si, že to přece nemůže být tak těžké, zvláště, když bychom měli peníze. Kapela neměla finanční prostředky na to, aby zaplatila celý film. Rozpočet byl stanoven na částku okolo čtyř milionů eur. Z našich kapes jsme byli schopni dát dohromady pouze milion. V jednu chvíli jsem si myslel, že prodám i svůj dům a vezmu si všechny možné půjčky na světě, protože jsem strašně chtěl, abychom ten film natočili a nemohli jsme na to sehnat peníze. Byla to doposud ta nejtěžší část.


Zrovna jsi řekl, že jsi byl připraven prodat svůj dům. Co bys pro naplnění svých uměleckých přání nikdy neobětoval?

Lidské životy! (smích) Byl to takový ten pocit, kdy pokud neuděláte jisté věci, tak se na sebe nemůžete podívat do zrcadla. Cítil jsem se tak silně, že to zvládnem. Ani mě nezajímalo, zda ten film bude dobrý nebo ne, chtěl jsem natočit film, konec debaty! Nakonec jsme sehnali finance a jsme tam, kde jsme. Jsem pyšný na to, že za celou tu dobu jsme drželi všichni při sobě na sto procent.


Inspirovalo tě "The Wall" od Pink Ploydů?

Popravdě jsem "The Wall" nikdy neviděl. Ani jeden z filmů od hudebních skupin mi nebyly inspirací. Slyšel jsem, že Kiss natočili film, Beatles taky... Lordi natočili "Dark Floors". Neviděl jsem je. Nevěděl bych, jak je porovnat.


Co tě teda při tvorbě filmu ovlivňovalo? Z těch pár fotek z natáčení, co jsme viděli, to vypadá dost Burtonovsky...

Celý příběh, scénář, vymyslel režisér, Stobe Harju. Byl to naprosto jeho nápad do filmu zakomponovat umírajícího staříka a vracet se zpátky do jeho snů. To všechno Stobe. Ale vzhledem k tomu, že jsme oba fanoušky Disney, pohádek a Tima Burtona, bylo téměř přirozené tyto společné zájmy do filmu nějak zařadit.


Imaginaerum je pro tebe naplněním touhy. Je ve tvém životě něco, čeho bys chtěl ještě dosáhnout?

Chvíle, kdy bych na takovou otázku odpověděl "ne" by byla těsně před mou smrtí! (smích) Život je o hledání snů a snažení se je vyplnit. Zní to tak sentimentálně, ale tak to prostě je. Před čtyřmi lety jsem měl sen o natočení filmu a teď už to bude skoro hotové. Je čas najít další sny a já už jich mám strašnou spoustu.


Co máš zrovna v hlavě za nápady?

Pár předběžných nápadů pro další album Nightwish. Nastiňuju si už pár dalších nových písní a nápadů. Také mám samozřejmě sny, které se netýkají Nightwish, a o kterých teď nebudeme mluvit. Ale je spousta věcí, na které se opravdu těším.


Členové skupiny mají ve filmu malé role. Co nám můžeš říct o své první zkušenosti jako herec?

Umění hrát je profese, kterou od této chvíle velice respektuji. Je to něco, o čem si myslím, že bych nemohl dělat. Musel jsem strávit několik hodin před kamerou, snažit se hrát. I když jsem nemusel nic říkat, bylo to šíleně těžké. A neuvěřitelné. Ve filmu hraje dvanáctiletý chlapec, Quinn Lord; je to jedna z hlavních postav. Musel natočit scénu, kdy mu režisér řekl: "Rozbreč se". A on se vážně rozbrečel. Měl třicet sekund na to, aby mu bez jakékoliv chemie začaly téct slzy. Prostě zavřel oči a začal brečet. A udělal to osmkrát za sebou a vždycky mu jenom osušili líce a řekli: "Dobrý, akce, jedeme!" Zkoušel jsem si to potom ve svém hotelovém pokoji: "Dobře, a teď se rozbreč!" Můžete to zkusit, je to fakt těžké! A to, že to dělal ještě před kamerami, před čtyřiceti lidmi, osmkrát za sebou... To je herectví. To je velký talent.


Takže to nebylo jako natáčet videoklip? Natočili jste velice zajímavé a krásné video k "While Your Lips Are Still Red". Bylo to pro tebe něco jiného?

Natáčení videoklipu je jako být ve svém poli působnosti. Když vám tam hraje hudba, máte vlastní nástroje, cítíte se sami sebou. Ale když režisér řekne "Akce" a vy musíte udělat něco jako... Musel jsem hodit jednu věc proti zdi a tvářit se u toho nešťastně, nebo jsem musel obejmout malou holčičku a vzít ji k sobě na klín a hrát s ní na piáno. A pro mě to bylo něco jako: "Co mám k čertu udělat dál? Jo, počkej... No jasně, teď musím vypadat nešťastně!" Bylo to opravdu náročné.

Turné s albem Imaginaerum bude trvat jeden rok. Byly pro vás dva roky příliš?


Jednou jsme to udělat museli. Nelitujeme toho, ale uvědomili jsme si, že to za to namáhání možná nestálo. Proto jsme se rozhodli udělat pouze roční turné a uvidíme, jak se po něm bude skupina cítit. Uvidíme, co přinese budoucnost, ještě jsme nic nerozhodli. Naposledy to bylo však trochu náročné a na pár z nás si to vyžádalo následky. Shodli jsme se, že to za to nestálo, a tak to tentokrát vezmeme trochu lehčeji.


Už víte, co se bude dít na pódiu?

Máme pár nápadů. Před pár dny jsem mluvil zrovna s techniky. Pravděpodobně se na pódiu objeví pár podobných věcí z předchozích let: rekvizity, pyrotechnika, hodně ohňů... Ale upřímně, ještě nemáme o ničem jasnou představu. Stále se to nachází ve stádiu rozvíjení.


Těšíte se na plavbu 70 000 Tons Of Metal?

Ať s tím nápadem přišel kdokoliv, je to génius! Karibská plavba se čtyřiceti metalovými kapelami, všechno zajištěné, procházet se po lodi, vídat všechny ty skupiny, užívat si slunce a moře... Parádní!


Mluvili jsme s tím chlapíkem, který ten nápad vytvořil a říkal, že ho to napadlo, když byl opilý!

Všechny nejlepší nápady vznikají při opilosti!


A skupiny můžete pozorovat z bazénu!

No wow! (smích) Pravděpodobně to bude dost soukromé. Žádný velký koncert a publikum bude velice blízko. Je to malá stage, nic přepychového.


Mluvil jsi o měnších koncertech, ale se všemi prostředky, které Nightwish mají, myslíš, že jste stále schopni udělat skromnější vystoupení?

Rád o hudbě přemýšlím tím způsobem, že je tak silná, že může být podána kdekoliv. V Americe jsme měli spoustu malých koncertů a fungovalo to. Před velkými arénami dávám přednost intimnějším náladám koncertů, ale oboje má své dobré stránky.


Váš koncert v Paříži se bude konat v Bercy, největší dějiště ve městě. Jako jste se dostali ze Zenith do Bercy? Vždyť je to tak obrovský!

Byl to bláznivý nápad pořadatele! (smích) My v tom prsty nemáme. Doslechl jsem se to před pár dny a byl jsem z toho dost vykulený. To je 15 000 lidí. Nemám ani páru o tom, jak to chtějí vyprodat, ale asi v nás věří. Pokud se to povede, bude to náš doposud největší koncert. Hartwall Areena v Helsinkách má kapacitu 11 500 lidí.


Poslední otázka týkající se písně "The Heart Asks Pleasure First". Co se s touto písní bude dít? Slyšel jsem, že jste dostali povolení k vydání, potom že zase ne...

Také jsem o tom slyšel! Nejnovější zprávy jsou takové, že máme povolení k tomu ji použít. Pan Nyman konečně souhlasil. Nemůžu si být 100% jistý, protože to ještě nemáme černé na bílém, to chceme samozřejmě ze všeho nejdřív. Dostal jsem email od jeho vydavatele, ve kterém bylo: "Tak fajn, máte svolení, vydejte to". Řekl bych, že je tak 80% šance, že předělávku vydáme jako bonusovou píseň na začátků příštího roku. Už je na čase!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama